Čína 2018 - letní výheň v Zemi středu

Země, která je známá pro své znečištěné ovzduší, kde jsou lidé vůči cizincům i sami sobě neohleduplní, kde stále vládne komunistický režim, a kde se odehrálo před pár desítkami let jedno z nejtemnějších období historie lidstva. Přesto je to země, do které sem se zamiloval nějakým způsobem nejvíce ze všech zemí, které jsem v životě navštívil.

V roce 2017 jsem měl po bakaláři a věděl jsem že chci, a musím co nejrychleji a ideálně co nejdál odjet. Jak je o mě známo, nejraději vyhledávám místa, kde moc turistů, tím myslím těch západních, nepotkám. Konkrétní důvod proč jsem nakonec zvolil Čínu na vlastní pěst, už si nevybavím přesně, nicméně přesně to, že o Číně sem nevěděl naprosto nic, že jsem neznal osobně prakticky nikoho kdo tam byl a že z toho koukalo dobrodružství jako blázen byly hlavní důvody, proč sem si Čínu loni jako cílovou destinaci vybral.

O loňském výletu do Číny sice tento blog není, nicméně rád připomenu, že přes všechny negativa, která se o Číně říkají (z nichž některé jsou pravdou a některé méně) mě osobně Čína naprosto nadchla, ať už dokonalou přírodou, úžasným jídlem, zajímavými památkami, dopravní infrastrukturou či svými tajemnými kaligrafy. Je to neskutečně rozmanitá země, kde najdete jak chaotické města, tak klid v horách a přírodě.

Co se týče komunistického režimu, který je jedním z možných důvodů, proč se západní turisté Číně "vyhýbají" tak vězte, že je to komunismus docela jiný, než který byl v našich krajinách či extrémy jako o stalinistické Rusko či dnešní Severní Korea. Jsem asi poslední člověk na světě, který by měl zájem na tom jakkoliv obhajovat komunismus v jakékoliv formě, přesto bych zmínil hlavní rozdíly což jsou: možnost Číňanů cestovat za hranice Číny, poměrně volný obchod, existence firem a kooperací, možnost svobodně podnikat. Jinými slovy: Ideály v čínském režimu jsou komunistického rázu, a ekonomika rázu kapitalistického a to především díky Teng Siao-pchingovi, vůdci Číny, který během 80.let otevřel Čínu světu. Tolik k teorii, teď k samotné praxi - letošnímu výletu.

Výlet

Na letošní cestu jsem vyrazil s přítelkyní, a to na necelý měsíc, konkrétně 26 dní. Po loňském výletu na východní pobřeží, což je turisty hlavní vyhledávaná oblast,jsme se rozhodli pro vnitrozemí Číny, které mě osobně velmi lákali. Ani v nejmenším jsem však nedoufal, že by se mi letošní výlet mohl líbit ještě více než ten loňský ale opak byl pravdou. Navštívená místa v kostce:

Chengdu (6 dní) - město pand. Navštívili jsme zde mimo jiné:Chengdu Research Base of Giant Panda Breeding, jaké si centrum pro ochranu a podporu Pandy velké, vidět malou pandu v inkubátoru byl i pro mě jako psychicky silného člověka dost dojemný zážitek.

Chongqing (4 dny) - město smogu. Po příjezdu se nám chtělo hned odjet, větší špínu a smog jsem v Číně do té doby neviděl, ale to by byla chyba, především po setmění se stalo město neuvěřitelným.

Wuhan (4 dny) - město světel. Wuhan, stejně jako Chongqing se stal neskutečným hlavně po setmění. Město dýchalo lehce západní atmosférou a i lidé mi zde přišli sofistikovanější.

Zhangjiajie  (4 dny) - kdo neviděl, neuvěří. Oblast Zhangjiajie je obrovským přírodním komplexem. V těchto horách se natáčel slavný film Avatar a my měli mimo jiné možnost vyzkoušet dva unikáty- svést se nejdelší lanovkou na světě a vyvést se nejvyšším výtahem světa - obojí jsme zvládli a získali jsme tuny zážitků, především díky drzým opicím - mému nejoblíbenějšímu zvířeti.

Fenghuang (2 dny) - starodávné městečko. Místo, které se mi pravděpodobně z letošní Číny líbilo nejvíce. Úzké uličky, malé obchůdky, noční život a úžasná výzdoba. Musím se přiznat, že mě nenapadlo, že něco podobného bude v Číně ještě v dnešní době existovat.

Guilin (3 dny) - město mezi kopci, výborné jídlo, má jediná koupačka v řece a nezapomenutelné výhledy.

Guangzhou (3 dny) - město z budoucnosti. Jedno z nejmodernějších měst co jsem kdy navštívil. 600 metrů vysoká věž Canton Tower dává městu dokonalý ráz.

Počasí

Poměrně velkým problémem byl termín, který jsme si na cestu vybrali: červenec, nicméně jiný termín kvůli organizačním věcem vymyslet bohužel nešel. Právě červenec je pravděpodobně nejhorší období na cestování do Číny vůbec, je zde neuvěřitelná vlhkost a teploty stoupají až ke čtyřicítkám. Nás přivítalo ještě "zajímavější" počasí. Kromě šíleného horka i vlhka jsme každý den zažívali dešťové slejváky, takže kombinace nebyla ideální.

Doprava

V Číně jsme vyzkoušeli prakticky všechny možné druhy dopravy. Jak jsem zmínil výše, tak dopravní infrastruktura a síť je něco, co v Číně opravdu funguje a na co mohou být právem pyšní. Nejčastějším dopravním prostředkem, který turista mezi městy využije, je určitě vlak, který se dělí na dvě základní kategorie. Známý rychlovlak, který jsme použili dvakrát je na obrázku níže. Je přibližně 3x dražší než vlak druhé kategorie ale cena má své opodstatnění. Vlaky dokážou vyvinout rychlost až 308 km/h a je ideální možností pro dlouhé vzdálenosti.

Druhá kategorie, tzv. "pomalé vlaky" byl poměrně zajímavý zážitek. Především naše první cesta, na kterou jsme kupovali lístky na poslední chvíli a které stály podezřele o polovinu méně než měly, ve mě dnes vzbuzují pocit, už tenkrát mě mělo trknout. Lístek byl samozřejmě na stání, a jízda nějakých 9 hodin v uličce mezi vagony byl zážitek, na který se nedá jen tak zapomenout. Dalším prostředkem mezi městy, který jsme využili pouze v případě absence vlaku jsou autobusy. Jsou příjemné a klimatizované, ovšem z nějakého důvodu chybí všem autobusům toalety, a například během naší cesty z Fenghuangu do Guilin, která trvala 6 hodin zastavoval řidič pouze jednou. Pravděpodobně mají Číňani velkou kapacitu močového měchýře :).  Ve městech je velice příhodné používat taxíky, které stojí pár korun a ve větších městech metra, která jsou dost rychlá a přehledná. Nepříjemná zkušenost se nám stala s jedním taxikářem. Můj celosvětový názor na taxikáře, zejména na ty pražské mé okolí zná. Tak jako tak jsem ale dával jakousi naději, že ty čínští jsou féroví a čestní. Velmi brzo jsem byl vyveden z omylu. V Guilinu jsme nastoupili do taxíku a celou cestu mi nějak neseděla částka, která byla postupně vyšší a vyšší než by měla být. Zkrátím to, v přihrádce někde ve dveřích měl řidič schované turbo (zařízení na instantní navyšování ceny na taxametru), a vždy když si myslel, že se nedívám, tak sem viděl jak tam cosi mačká a vždy taxametr začal vyšilovat vysokou rychlostí. Konflikt jsme nechali být na bodavých pohledech na taxikáře, s čínskými policajty bychom toho pravděpodobně moc stejně nevyřešili, je však potřeba si dávat pozor všude na světě. Když jsme na jednom výletě sháněli odvoz na vlakové nádraží tak jsme jeli dokonce motorkou, čínané jsou vždy velmi ochotní vás kamkoliv odvést, když z toho koukají nějaké ty peníze.

Peníze a ceny

V Číně se platí čínskými jüany, přičemž jeden jüan je přibližně něco přes tři koruny. Velkou zajímavostí je, že největší bankovkou je pouze 100 jüanů, tudíž člověk přijde do styku s mnoha bankovkami. Na všech bankovkách je Mao Ce-tung a mým malým osobním cílem bylo vystopovat vzor pro 20 jüanovou bankovku, což se mi právě v okolí Guilinu podařilo.

Co se cen týče, tak Čína určitě není ani drahou, ani levnou zemí, dost záleží na oblasti, a typu zboží či služeb, které člověk hledá. Obecně se dá říct, že Čína je o něco málo levnější než Česká Republika. Jídla v restauracích, pivo, ovoce či městská doprava je srovnatelná, meziměstská doprava a turistické atrakce a organizované výlety jsou v Číně dražší, a základní potraviny, léky, taxíky nebo oblečení je v Číně kolikrát i mnohonásobně levnější. Kartami VISA, či Mastercard platit nejde, ale z bankomatů se dá vybrat i v té nejzapadlejší vesnici.

Bezpečnost

Jedna z věcí, které na Číně opravdu obdivuji je právě bezpečnost. Podle mého názoru je to společně s Japonskem nejbezpečnější země Asie. Přestože v minulosti proběhlo několik teroristických útoků ze strany menšiny Ujgurů, vyznávající sunnitský islám, tak bezpečnost je na prvotřídní úrovni. Je to dané především obrovským množstvím ozbrojených složek v ulicích měst a kontrolami ve vstupu do metra, obchodních domů, a všech větších veřejných budov. Především vlaková nádraží ve větších městech by byla pro případného útočníka lákavý cíl, davy v Číně jsou opravdu obrovské.

Co se týče drobné kriminality, tak je téměř nulová, z důvodu tvrdých trestů. Především okradení cizince, což se Číně jaksi nehodí do jejich otevřeného přístupu světu, je něco, co by si případný kapsář či násilník nedal v případě zadržení za rámeček.

Lidé

A na závěr moje oblíbené téma k diskuzi. Já jsem již naznačil co si myslím o Číňanech jako lidech. Když to povím hodně natvrdo, tak si myslím, že jsou neohleduplní, zlí, rasističtí, hrubý a bez jakéhokoliv smyslu pro humor. Zažíval jsem tyto pocity především loni, kdy jsem měl pocit, že na mě každý kouká, sleduje, a několikrát sem zažil, že především starší ročníky mi zblízka koukali přímo do očí s opravdu nepříjemným výrazem. Na chrchlání, plivání, kašlání, chrochtání, smrkání a mlaskání si člověk časem zvykne. Kam tím mířím je to, že letošek byl docela jiný v tomto ohledu než minulý rok. Někteří lidé se usmívali, snažili se o konverzaci, v metru sem neměl pocit, že sem nevítaný host a několik lidí se mnou vyfotilo po pár zdvořilostních frázích. Jsou dvě možnosti, které toto vysvětlují, ta utopická je, že se Čínani za jeden jediný rok tak změnili, nebo je druhá verze, ke které se přikláním a která dává větší smysl: prostě sem se pohyboval v úplně jiné části Číny, než před rokem, a jak je známo, jiný kraj, jiný mrav.

Úplně na konec mám ještě malou historku, která je vlastně svým způsobem k tématu. Během té dlouhé cesty vlakem "na stojáka" sem cítil, že na mě jeden kluk, kterému bylo asi 16 let zblízka intenzivně kouká. Když sem se po několika minutách odvážil kouknout se mu do očí, tak zčervenal a začal se smát. Jelikož evidentně neuměl anglicky a moje čínština je na velmi slabé úrovni, vytáhnul svůj chytrý telefon, kde měl staženou aplikaci na překlad z čínštiny do češtiny a naopak. Věřte nebo ne ale snad tři hodiny jsme se přes jeho mobil "povídali" a stihli jsme probrat hrozně moc témat. On byl hrozně zvědavý na to odkud jsem a co že to ta Česká Republika vůbec je, a já si uvědomil, že se poprvé v životě přímo bavím s Číňanem o čemkoliv chci. Probrali jsme všechno od různých lidí a menšin v Číně, přes zákaz Facebooku, až po moje další cestovní plány.  Pro někoho to může být jen zajímavé zpestření dne, ale pro mě je to obrovsky cenný zážitek, protože interakce s místními pro mě vždy byl a bude hlavní aspekt cestování. Především v místech, jako je právě Čína.